Infolinka 495 260 882

Prodejna v Hradci Králové

495 514 774
prodejna@hudebnicentrum.cz

Po-Pá 11.00 - 16.00

Začínáme s domácím nahráváním - náběr bicí soupravy

Většina z vás má doma nějaký ten nahrávací program neboli DAW (Digital AudioWorkstation). Většina z vás také komponuje skladby, ve kterých jsou bicí, basa a kytary, a dnes není problém natočit doma úplně vše včetně bicích. Samozřejmě že pokud potřebujete skvělou kvalitu náběru a jste v problematice noví, je jednodušší zajít do nějakého zavedeného studia a tam si nechat minimálně bubny nahrát, ale dnešní díl věnuji těm, kdo by si rádi poradili i s tímto.

Začnu pro jistotu vyvrácením častých mýtů a shrnutím základních rutin:

  • Špatný náběr se v zásadě NEDÁ zachránit nějakým zázračným kroucením s EQ nebo kompresorem, či dokonce reverbem.
  • Není jedno, jaký mikrofon na co použijeme, a drahý neznamená vhodný na cokoliv.
  • Mikrofonní vstupy jsou na mikrofony a linkové na linky. Je neuvěřitelné, kolik lidí jsem viděl zapojovat mikrofony do Jackových vstupů na linky s tím, že to přece taky hraje (ano, ale —30 dB, tzn. šum o 30 dB víc).
  • Každá místnost nějak hraje, a buď ji chci v nahrávce mít, nebo ji chci eliminovat (protože hraje špatně nebo nevhodně). Toto musím vyřešit před záznamem, a ne po něm.
  • Mikrofony na bedny NEVĚŠÍME! Ty správné jsou směrové a kombo hraje dopředu, ne podlaha pod ním do stropu. To, že jsem to viděl na zábavě, neznamená, že to tak mám dělat taky, to bych mohl se stejnou logikou strkat hlavu do bassreflexu.
  • Ladíme! Všechno a pořád. Bicími počínaje, oktávami na kytarách konče. Autotune nám nevyřeší rozladěné bubny, kytary a většinou ani basu, i když tam se dá zasáhnout, ale je to zbytečná práce navíc. Rozladěné nahrávky nejsou in, cool ani známka punku! Velmi často, téměř vždy, to znamená seřídit krk a kobylu kytary pár dní před nahráváním tak, aby všechny pražce na všech strunách (pokud možno) seděly na ladičku, alespoň v prvních sedmi polohách. Ladění je o kompromisu, někdy to nejde, někdy je to na nástrojaře, v každém případě by to bylo na samostatný díl. Jedna základní poučka ale u kytar je. Nikdy ne výš! Pokud je pražec vysoko, neudělá s tím hráč nic, bude to vždycky vysoko a ještě výš. Nebude ladit jediný akord. Pokud je to lehce níž, dá se to při troše šikovnosti dotáhnout nebo dovibrovat. Na toto téma je na internetu spousta návodů a každý kytarista by si v ideálním případě měl svůj nástroj umět seřídit sám.
Napadla by mě určitě spousta podobných „nedělat“ věcí, ale pojďme dál a pro dnešek k bubnům.
 
Máme-li kartu alespoň s osmi vstupy (ideálně 16), můžeme točit bubny ve vyhovující místnosti, což může být klidně garáž s vajíčky na stěnách a nějakou rozumnou akustickou úpravou nebo třeba pěkný pokoj v dřevěné chatě po strejdovi. Pokud to zní akusticky hezky na ucho, je možné toto zaznamenat.
Nemáme-li ještě mikrofony na bubny, můžeme si nějakou sadu zakoupit (dneska se prodávají velice levně) nebo půjčit od kamaráda.
Mikrofony na bubny jsou standardní, většinou dynamické mikrofony se speciálním úchytem na ráfek bubnu. Sada obsahuje také speciální mikrofon na basový buben (dále kopák) s větší membránou a dva kondenzátorové mikrofony na overhead.
Vzhledem k množství značek a řad je těžké si vybrat, ale nevím-li konkrétně, který mikrofon se mi líbí a proč, renomovaná značka nezklame ani v nejnižší řadě.
Zde většinou platí, že dražší mikrofon hraje líp, ale současně platí, že sebelepší mikrofon nezachrání špatné umístění, nástroj nebo místnost. Volil bych uměřenost k rozpočtu a kvalitě okolních komponentů včetně kvality hráčů.
Neznačková řada může zafungovat také, ale také může a nemusí mít problémy s životností. Samozřejmě že mikrofon přestává fungovat během nahrávání, kdy jindy taky, že? Mikrofony od známých značek, např. Shure, AKG, Beyerdynamic, Rode, Audix, Neumann, CAD atd., na toto netrpí a jsou většinou nesmrtelné do té doby, než je někdo zabije.
 
Mikrofony na nahrávání dělíme podle principu na dynamické, kondenzátorovépáskové (ribbon). Jsou ještě jiné typy, např. uhlíkové a piezzoelektrické, ale tyto zastaralé typy se zpravidla na nahrávání nepoužívají. Pro nás jsou dnes podstatné dynamické a kondenzátorové.
 
Kondenzátorový mikrofon naopak vyžaduje napájení, jelikož jeho membrána je jednou z elektrod kondenzátoru, který moduluje buď polarizační napětí na něm, nebo je tento kondenzátor součástí vysokofrekvenčního oscilátoru, který je rozlaďován změnami jeho kapacity (ve zkratce). Je krásně citlivý jak na přicházející akustický signál, tak bohužel na zpětnou vazbu a mechanickou zátěž. Napájí se typicky phantomovým napájením z pultu nebo karty (připojuje se normálně na XLR, pouze se na tom konkrétním vstupu nebo skupině vstupů zapne Phantom Power / +48 V) nebo může být napájen vlastním zdrojem či bateriemi. Zde je třeba vyvrátit jeden mýtus, a to ten, že phantomové napětí poškozuje dynamické mikrofony. Není to tak. Dynamické mikrofony si phantomového napájení vůbec nevšímají, také se většinou na pultě zapíná po čtyřech či osmi kanálech vedle sebe. Tento mýtus se týká páskových mikrofonů, a to ještě starších modelů. Na toto téma existuje spousta internetových diskuzí, ale moje dvacetiletá zkušenost neobsahuje žádný problém s odpáleným mikrofonem kvůli zapnutému phantomu. Správně by se měl phantom vypínat při zapojování jako ochrana před „hot plug“ štosy, které může způsobovat na preampu pultu, ale toto není velké téma k řešení, kdo se bojí, nechť vypíná při zapojování, a bude mít klid.
 
Podle jejich směrovosti se analogový nebo sluchátek, tzn. uzavřená sluchátka a ne extrémně nahlas. Chce-li bubeník stále přidávat a slyšíme-li to i přes zeď, použijeme cowbell nebo pípák, je konkrétní a nemíchá se se zvukem soupravy. Na konci záběru vypínáme, jinak bude click v činelech.
Ideální náběr smícháme pracovně tak, že vytáhneme overhead a do něj přimixujeme kontaktní mikrofony (bez hh a ride, ty dotlačíme trochu v případě nouze nebo dalšího processingu) tak, aby to znělo, jako když stojíme před soupravou. Panoramujeme tak, jak bubny stojí (z našeho pohledu diváka a ne absolutně ostře), s tím, že bubeníkovi buď otočíme panoramu do jeho pohledu, nebo mu uděláme mono poslech. Nikdo nemá rád, když slyší rány z druhé strany, než je hraje. Pokud zde něco hraje špatně, vyřešíme problém nejprve akusticky — většinou špatné ladění nebo pozice mikrofonu, teprve potom si pomáháme v DAW. Pokud vám to flangeruje, máte nejspíš overhead v protifázi (stačí trochu cuknout nahoru nebo dolů). Další možností je zapomenuté otočení fáze na spodním mikrofonu na virbl nebo starý mikrofon s Hot na pinu 3 (to je ten prostřední — stačí na této stopě otočit fázi, netřeba pájet, nutno vědět). Pokud ani to nepomůže, sáhněte si do svědomí, jestli nemáte v řetězci kabel s otočenou polaritou — klasicky piny 2–3 na XLR otočené při domácí opravě, správně je 1 — Ground, 2 — Hot, 3 — Cold, stejná barva na stejné číslo, nikdy nespojovat 3 a 1 v mikrofonním kabelu, to je ten případ, kdy si vlastnoručně odpálíte phantoma
v pultu (měl by na to mít pojistku, většinou skleněnku).
Můžeme si pracovně zapojit kratší plate reverb na všechny stopy v různých poměrech, abychom si udělali hezky. Přes AUX (send), ne přes insert! Return efektu vždy 100% WET, je častou chybou používat reverb zbytečně v insertu nebo dávat DRY do FX Return. Doufám, že vás to ani nenapadlo, pokud ano, tak před natáčením bubnů ještě jednou sjeďte kapitolu Using Effects ve vašem manuálu. Přimíchávám-li hall k signálu, který už v mixu je, nepřidávám znovu ten samý signál, zpožděný o buffer v hallu, způsobuje to phaser efekt a je to hnusné. Stejně tak nedávám do každé stopy nový a jiný hall do insertu, jednak to strašně nakládá procesoru a zvyšuje nároky na buffer, který chceme mít krátký, a za druhé je to naprostý akustický nesmysl.
Máme typicky jeden či dva prostory — FX track, 100% WET (krátký — pódium, ambience, dlouhý — hlediště) — a do nich posíláme kopák, virbl, tomy i overhead s tím, že virbl a tomy víc než kopák a overhead jen polechtat. Já si to zapojuji pro jednoduchost Send 1 — short, Send 2 — long.
Takto nahrané bubny by měly být zdravé a dále řešitelné, poznáte to sami, hraje-li to hezky a líp než vedle v místnosti, máte to dobře. Před nahráváním zkontrolujte, zda máte dobře čísla vstupů a bubny jsou tam, kde je čekáte, a hurá na věc!

Pavel Marcel
zdroj: Autor in (magazin OSA – Ochranného svazu autorského)

Doprava při nákupu
nad 3 000 Kč zdarma

Přes 2000 výdejních míst
po celé ČR a Slovensku

Přijďte si nástroje vyzkoušet
na naši prodejnu v Hradci Králové

Přihlášení

nebo rychlé přihlášení

Zapomenuté heslo? Pošleme Vám nové.

Zaregistrovat se